ROZHOVOR Peněženky Čechů jsou stále chudé ve srovnání s peněženkami Evropanů na západ od našich hranic. Co je důvodem? Nízká produktivita práce? Děláme méně a hůř, proto máme méně peněz? A kdy se můžeme těšit na to, že budeme mít podobné výplaty a ceny jako lidé v jiných zemích Evropské unie? Všechny tyto otázky položily odbory.info předsedovi Asociace samostatných odborů Bohumíru Dufkovi. Nutno předeslat, že ne každá odpověď bude potěšující.

Pane Dufku, platy českých zaměstnanců opravdu ve srovnání s platy v jiných zemích EU pokulhávají – a to dokonce dlouhodobě. Asi většina z nás zaznamenala jednání o jejich zvyšování, a to včetně minimální mzdy, přesto asi každého zajímá hlavně to, zda existuje naděje, aby se to v dohledné době zlepšilo?

My jsme museli konstatovat, že už po několik desetiletí Češi pracují za velice levné peníze. Zahraniční firmy u nás bohatnou, místo aby ty vydělané peníze investovaly dále na českém trhu. Neříkám, že se tak chovají všechny firmy, ale většina či část firem se tak chová. Roste nám i vývoz kapitálu, vloni to bylo přes 290 miliard korun. Radostné to však není, poněvadž to s sebou nese ten efekt, že to zatěžuje českého pracovníka v tom, že mu rostou náklady. V mnohých případech jsou tak nyní stejné jak na západním trhu, zatímco cena práce zůstává nízká. Když to srovnáme například se Slovenskou republikou, která vždy byla o několik řádek níž oproti nám, dostali jsme se v ceně práce už za ni. Tam se to jasně projevilo, když přešli na euro. I my si rychle musíme tedy přepočítat eura na koruny. Zatím zjišťujeme, že nás už i ti Slováci předběhli.

Takže se bude dařit, podle vás, ten životní standard srovnávat, abychom drželi krok s ostatními Evropany?

Mám-li mluvit za odbory a naše cíle - my si opravdu myslíme, že na to, aby se u nás zvýšila životní úroveň, že není možné, aby prosperita Německa byla dál přímo úměrná chudobě České republiky. Ano, drtivá většina německých firem hledá na našem trhu možnost výroby. My ale nemůžeme dál pořád jen vyrábět popelnice a kontejnery. Spíše se musíme soustředit na věci s přidanou hodnotou – jako to vidíme třeba v automobilovém průmyslu. Ta doba, kdy jsme byly skutečně již téměř montovnou, skončila. Proto se opět zvedá tlak z naší strany – a to i z pozice minimální mzdy, i přesto, že nám to někteří vyčítají.

Víte, ono je pravdou, že v době vládnutí ODS, často tahle strana dlouho vysílala vzkazy do světa, že jsme země, co má vysoce kvalitní pracovní sílu, navíc za nízkou cenu práce. Když do toho však započítáte všechno, co s tím souvisí, tak ta práce je levná z pozice zaměstnance, a ta mzda je nízká. Jenomže celkové náklady práce v některých oblastech máme daleko vyšší než v některých zemích Evropy.

Zůstaňme chvilku ještě u toho tlaku na zvyšování minimální mzdy, který, jak jste uvedl, vám má určitá skupina lidí za zlé. Proč? Co je největší překážkou, která vám je vytýkána?

To navyšování minimální mzdy je určitou obranou proti dělníkům ze zahraničí, kteří k nám přijížděli na pracovní trh a dokázali pracovat za polovičku toho, co potřeboval náš zaměstnanec. To je samozřejmě špatně. Oni ti zahraniční dělníci měli rodiny doma, v místech, kde je úplně jiná životní úroveň. Asi každý mně dá za pravdu, že například Ukrajina je jiná než v ČR. U nás by prostě Čech za ty peníze, co stačí Ukrajincovi, pracovat nemohl, nepřežil by, nestačilo by mu to na náklady, které zde u nás má.

V tomto období jste měli k takovým změnám a jejich prosazování přece jen podporu ze stran vlády, zejména sociálních demokratů. Tu podporu budete ale potřebovat i dál. Myslíte, že se po volbách nezmění politické klima natolik, že už prosadit požadavky nebude možné? Nebo že se vše značně zbrzdí?

Víte, my ale potřebujeme politickou podporu pouze v tom, aby zaujala a neopouštěla pozici naznačující, že je u nás kvalitní pracovní síla. Jinak vše ostatní musí zůstat na vztazích a jednáních mezi zaměstnanci a firmou. Tam, kde jsou odbory, pak je nutné, aby leželo na nich jejich vyjednávání  se zaměstnavateli (firmami). Aby pro ně vyjednali platy. Že se to daří, už jsme v poslední době měli možnost vidět v řadě firem. Pravdou však je, že přece jen i díky politické podpoře se za poslední tři roky podařilo jednat s vládou i o tom, že stále roste minimální mzda. Je třeba věřit tomu, že podobně nakloněná bude i ta vláda příští.

No já se právě ptám proto, že minulé vlády na jakýkoli tlak odborů nereagovaly právě přívětivě. Spíše nenávistně, někdy až propagandisticky se snažily veřejnost proti odborům a jejich požadavkům poštvat. Nemáte strach, že se to může opakovat?

Vlády za Mirka Topolánka a Petra Nečase, tedy ODS, spolu s TOP 09, nastolily opravdu nepříjemnou a úplně jinou atmosféru. Ty strany stále útočily na zaměstnance a řeknu, že je zneužívali hlavně k volebnímu klání a guláši. Chtěly hlasy, ale nechtěly jim nic dát. Na tripartitě jsem kdysi opakovaně upozorňoval Nečase, že to Mirek Kalousek (jako ministr financí) nedělá dobře, když byl dluh té jejich vlády 196 miliard korun. Všichni ostatní v Evropě už rostli, ale my jsme neustále padali. Proč? Protože pan Kalousek neřešil celospolečenskou spotřebu a vnitřní trh. Toho to nezajímalo, chtěl jen vyvážet. A ta vláda de facto měla mínusy v rozpočtu, ale nedělala nic proto, aby ten minus byl ku prospěchu ČR. Jak už jsem uvedl – místo toho se podbízela levnou pracovní silou a dovolila vývoz kapitálu. Tehdejší politici znevažovali odborové akce včetně našich různých blokád. Ale to je přece známé už od dob baronky M. Thatcherové. Ta přece taky říkala, že není potřeba, aby v Anglii měly odbory sílu. Ano, je to tím, že jsou odbory protiváhou podnikatelům, takže podnikatelé společně s politickou reprezentací budou vždy dělat vše proto, aby ty naše snahy znevážili. To je tak dané. Mně se nejvíc líbilo, když tehdy ti politici říkali, že zneužíváme občany a bereme si je jako rukojmí. Já bych přitom tady ukázal mnoho případů, kdy zase politici v rámci svých zájmů a k nim napasovaných zákonů v parlamentu zneužili své pozice a zneužili tím celý národ. Ale abych odpověděl, na co jste se ptala - myslím si, že v nejbližší budoucnosti to už bude jiné – i kdyby tu vznikla pro příští období pravicová vláda. Tahle situace by se dle mého už opakovat neměla.

Dorůstá další generace politiků. A ta na to vše, zač bojujeme, má poměrně jiný náhled, než měla ta minulá pravicová vláda. Ví, že je potřeba, aby se místo snižování mezd, hledala možnost výroby sofistikovaných výrobků. Aby se zajistil odbyt těchto českých výrobků nejen na evropském trhu.  A jsou si vědomi toho, že to samozřejmě s sebou ponese vyšší mzdovou hladinu, za čímž budeme moc vidět taky daleko víc utrácení, a tím pádem daleko větší perspektivu České republiky.

Jaký je vás osobní typ na délku období, než dosáhneme toho bodu, že se nám mzdy srovnají s těmi západními státy? Vím, že to je těžká otázka hraničící trochu se spekulací, poněvadž nemůžeme odhadnout, jaký vliv bude přinášet politický vývoj ve světě… Přesto se o to pokusme, prosím.

Je mi líto, že musím ten odhad dost časově natáhnout, ale myslím si, poněvadž do toho je potřeba odrazit opravdu celou řadu okolností a vlivů, že to bude trvat 30 až 50 let. To je prostě úděl zemí bývalého východního bloku. Nemůžeme ani čekat, že by se to podařilo skokově. I kdyby se nám dařilo vždy o 3 procenta ročně platy navyšovat, když jsme nyní na úrovni asi 35 procent platů jiných zemí EU. Souhrn prostě vychází minimálně na těch 30 až 50 let, je mi líto. A nenechme si nalhat to, co nám tady pořád říkají – že máme nižší náklady atd. Vždyť cenu  benzínu, nafty, máme již téměř stejnou, jako v jiných zemích na západ od nás, cenu nájmů máme dokonce vyšší, parkovné často taktéž, cena elektřiny se u nás odvíjí od cen energií v Německu. Množství potravin je tu též dražší než v Německu (o kvalitě nemluvě).  Když to tedy vezmeme – parita kupní síly je obrovsky rozdílná, ale cena zboží je již skoro srovnatelná. Proto to bude trvat tak dlouho. A pak do toho samozřejmě musíme zasadit i politické nerovnováhy, případně výkyvy, které ve světě jsou a budou. Posilování i pokles koruny, eura atd…Nikdo navíc neví, jak se vše bude vyvíjet po Brexitu, jaké to bude mít reálné dopady na ekonomiku, včetně té naší.

Nabízí se otázka, když máme tak malé platy, není to proto, že prostě hůř či méně pracujeme? Neměli bychom hledat souvislost s produktivitou práce Čechů?

Je pravdou, že v některých oblastech ta produktivita práce je u nás nižší. Ale rozhodně není o tolik nižší, jako jsou rozdíly v těch našich platech. Samozřejmě si musíme říct, že produktivita práce je postavená na určitých úrovních těch firem. Jestliže má někdo moderní stroje, může se prokázat vyšší produktivitou práce, než ten, kdo dělá jen manuálně. Obuvník u verpánku, bude mít určitě nižší produktivitu práce, než obuvník na pásové výrobě někde například u Bati.

Existuje nějaké srovnání produktivity práce v rámci EU?

Jsou srovnání v konkrétních rezortech, Eurostat tahle čísla má – odvětví k odvětví. Víme z toho, že náš automobilový průmysl se blíží určitě tomu německému. A pokud se chcete zeptat, proč uvádím, že se pouze blíží, je to tím, že v Mladé Boleslavi nejsou všude na všechno roboti.

Ale není třeba zastírat, že jsou v Česku některé obory, které jsou na tom relativně špatně – třeba potravinářský průmysl. Ale to není to vinou zaměstnanců, kteří by špatně pracovali, ale příčina je v tom, že se do těch firem neinvestuje. Majitelé firem vyvážejí kapitál pouze svým matkám v zahraničí. Nezbývají jim pak prostředky na to, aby tu investovali.

Všichni už jasně cítíme, že volební kampaň před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny, běží naplno. Už jsme se sice na toto téma bavili, ale zkusím se zeptat teď trochu z jiného úhlu. Jaká bude podle vás příští politická scéna v ČR po volbách?

Jsem přesvědčený, že u nás k žádným velkým zásadním změnám nedojde. Myslím si ale, že třeba KDU-ČSL zapracovala na svém vlastním sebezničení tím, že se spojila se Starosty. O TOP 09 se nechci ani bavit, myslím si, že se do sněmovny nedostane. A pokud bych měl nastínit prognózu dál z pohledu ostatních politických stran, vidím tam spíše standardy. ANO bude mít nejvíc poslanců, je jen otázkou, zda bude potřebovat jednoho či dva koaliční partnery. Velký koaliční potenciál vidím u sociální demokracie a také ho vnímám u SPD Tomia Okamury.

Dobře. Zkusme se ještě dotknout tedy i volby prezidenta. Vidíte mezi zatím ohlášenými kandidáty konkurenta Miloše Zemana?

Ne, nevidím. Michal Horáček je výborný skladatel, ale špatný politik. Nelíbí se mi některé změny v jeho životě, které nastaly v definici věcí z minula. Mám na mysli to, jak dokázal taktně přejmenovat věci a své skutky, které se týkaly mnohdy neštěstí spousty lidí. Sázkaření není prostě dobrá věc, stejně jako automaty. A pokud jde o pana akademika Jiřího Drahoše – myslím, že by měl zůstat u vědeckých věcí, ale nechat politiku být. Já mu v žádném případě nepřeju nic špatného, ale asi by byl velmi nemile překvapený tím, co by mu politika naservírovala.

© 2018 Bohumír Dufek  |  Poslední aktualizace 17.09.2018  |  Vytvořil a provoz zajištuje DIGIgroup
rss  |  kontakt  |  mapa stránek  |  vyhledávání  |  nahoru